Jak se vyznat ve víně, i když o něm skoro nic nevíte

Lidský a přívětivý průvodce pro všechny, kdo chtějí vínu porozumět – bez přetvářky a bez složitostí.

Představte si situaci: sedíte s přáteli ve sklípku na jižní Moravě, kolem vás to voní po burčáku, slunce zapadá za vinohrad a někdo se vás zeptá: „Tak co si dáš? Suché nebo polosladké? Máme Rulandu, Veltlín, Frankovku…“
A vy – i když se usmíváte – netušíte, co říct.

Dobrá zpráva je, že v tom nejste sami. Skvělá zpráva je, že se v tom můžete začít rychle orientovat – bez biflování a falešné odbornosti. Stačí trocha zvědavosti, otevřenost novým chutím a ochota ptát se.

1. Bílé, červené, růžové… aneb první rozhodnutí

Tohle je základ. Nepřemýšlejte nad tím, co „se má pít“. Přemýšlejte, co vám chutná.

• Bílá vína bývají svěží, lehká, často s jemnou kyselinkou a ovocnými tóny. Jsou skvělá k lehkým jídlům nebo jen tak na večerní popíjení. Mezi nejznámější patří Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský nebo Müller Thurgau.
• Červená vína jsou hutnější, plná, často s tóny třešní, švestek nebo koření. Hodí se k tmavému masu, sýrům, ale klidně i k tichému večeru u krbu. Zkuste třeba Frankovku, Modrý Portugal nebo André.
• Růžová vína (rosé) jsou ideální kompromis – osvěžující, jemná a oblíbená hlavně v létě. Většinou vznikají z modrých hroznů, ale mají chuťovou lehkost bílého vína.

Malý tip: Jestli nevíte, čím začít – začněte bílým. Je jednodušší na pochopení chutí.

2. Co vám napoví etiketa (a co naopak ne)

Etiketa na lahvi umí být matoucí, ale skrývá užitečné informace. Naučte se číst aspoň to nejdůležitější:

• Odrůda: Určuje chuťový charakter. Každá má svou osobnost – třeba Ryzlink bývá aromatický a svěží, Tramín zase květinový a výrazný, Frankovka ovocná a kořenitá.
• Zbytkový cukr: Tady platí jednoduché pravidlo:
  • Suché víno – do 4 g/l cukru – svěží, někdy ostřejší
  • Polosuché – 4–12 g/l – vyvážené, mírně nasládlé
  • Polosladké – 12–45 g/l – sladší, příjemně pitelné
  • Sladké – nad 45 g/l – dezertní vína, často pro zvláštní příležitosti
• Přívlastky: Pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z cibéb… značí kvalitu a zralost hroznů při sběru. Obecně platí: čím vyšší přívlastky, tím kvalitnější suroviny.
• Ročník: Ne vždy platí, že čím starší, tím lepší. Většina bílých vín chutná nejlépe do dvou let od lahvování. U červených se dá experimentovat déle.

3. Nebojte se zeptat – vinař je váš nejlepší rádce

Zkušení vinaři (hlavně ti na jižní Moravě) rádi poradí. Stačí jim říct:

• „Mám radši svěžejší vína s lehkou kyselinkou.“
• „Chci něco polosuchého, ne moc sladkého.“
• „Moc vínu nerozumím, ale chci ochutnat něco typického pro tuto oblast.“

A najednou vám vinař nabídne Sauvignon ze Slovácka nebo lehkou Frankovku z Velkých Bílovic a vy zjistíte, že víno může být úplně jiný zážitek.

4. Ochutnávání je nejrychlejší škola

Jeden večer ve sklípku nebo na vinařském festivalu vás naučí víc než hodiny teorie. Důležité je vnímat:

• Vůni – přivoňte si. Cítíte květiny? Ovoce? Vanilku?
• Chuť – nepolkněte hned. Nechte víno rozvinout na jazyku. Cítíte kyselinku? Sladkost? Dlouhou dochuť?
• Dojem – líbí se vám to? To je ta nejdůležitější otázka.

TIP: Klidně si pište poznámky – do mobilu nebo do zápisníku. Stačí pár slov: „Ryzlink 2022 – ovocný, jemně nasládlý, ideální k rybě“.

5. Základy párování vína a jídla

Víno chutná nejlépe, když ladí s jídlem. Nehledejte složité kombinace – držte se intuice:

• Svěží bílá vína – ryby, saláty, měkké sýry
• Aromatická bílá vína – asijská jídla, paštiky, kuřecí
• Červená vína – hovězí, zvěřina, guláš
• Růžová vína – grilovaná zelenina, tapas, těstoviny
• Sladká vína – dezerty, ovocné koláče, plísňové sýry

6. Jak působit jako znalec (i když si pořád nejste jistí)

Znáte to. Stojíte s plnou skleničkou, někdo se zeptá, co na víno říkáte – a vy nechcete vypadat jako úplný laik.

Tady je pár univerzálních vět, které z vás udělají „vínoznalce“:

• „Zajímavě voní, cítím tam trochu ovoce.“
• „Hezky vyvážené, příjemná kyselinka.“
• „Tohle bych si dal k rybě / sýrům / grilovačce.“
• „Má dlouhou dochuť, zůstává v ústech příjemně.“

Nebo prostě řekněte: „Moc mi chutná, i když nevím proč.“ To je úplně v pořádku.

7. Jižní Morava: nejlepší učebna vína

Chcete se do toho ponořit? Vyrazte na Moravu. Každá oblast nabízí jiné zážitky:

• Velké Bílovice – největší vinařská obec, stovky sklepů, slavné „Ze sklepa do sklepa“
• Mikulovsko – krásná příroda, zámek, Svatý kopeček, výborné veltlíny
• Znojemsko – přírodní parky, historické město a skvělé Sauvignony
• Slovácko – folklór, skvělá vína a přátelští vinaři
• Čejkovice – templářské sklepy, plná červená vína, úžasná atmosféra

Shrnutí? Na víno nepotřebujete titul – stačí chuť objevovat

Víno není o tom být znalec. Je to o chuti, emocích, vzpomínkách. O večerech s přáteli, letních dnech mezi vinicemi a malých momentech radosti.

A čím více toho ochutnáte, tím víc zjistíte, že o víně vlastně víte – i když si pořád říkáte, že ne.